StředníŠkoly.com

- básník,publicista,překladatel

- narodil se v Praze,v rodině pražského advokáta,staročeského poslance,v pěti letech mu otec zemřel a tak celou Neumannovu výchovu obstarávaly ženy

Narodil se 26.4.1841 v Praze v zámožné patricijské rodině (otec měl velký dřevařský závod),

Vše o představiteli českého undergroundu.

Osudy dobrého vojáka Švejka

V dokumentu je celý obsah knihy.

Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Doktor Kazisvět, Hastrman, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Lenka (lennulik@seznam.cz)

Román Proces - obsah, smysl díla, kompozice
Lenka (lennulik@seznam.cz)

referát na téma Jan Hus
Lenka (lenkalipnicka@seznam.cz)

 Josef Svatopluk MACHAR

* 29. 2. 1864 Kolín

+ 17. 3. 1942 Praha

 Ostře sledované vlaky

Děj novely se odehrává v zimě roku 1945 na nádraží v západních Čechách blízko německých hranic a popisuje události jediného dne s tím, že hlavní hrdina, dvaadvacetiletý zaučující se výpravčí Miloš Hrma, uvažuje o svých problémech a vrací se tak k jejich kořenům do minulosti.

Babička

Už kolem 350 vydání se dočkalo toto vrcholné dílo B. Němcové, do kterého autorka uložila jednak své osobní vzpomínky na dětství v ratibořickém údolíčku, jednak živou ilustraci lidového folklóru a životní moudrosti prostých lidí.

Cirkus Humberto

Tato rozsáhlá románová kronika líčící osudy několika cirkusových dynastií vyšla v r. 1941.

Staré řecké báje a pověsti

PROMÉTHEUS

Prométheovi bylo na opuštěné zemi smutno, a tak z hlíny a dešťové vody, které dávaly život rostlinám, vymodeloval člověka, kterému bohyně Athéna vdechla duši. Prométheus začal lidi učit stavět domy, zapřahat zvířata, léčit nemoci, stavět lodě, zpracovávat kovové rudy… .

 Anna proletářka

Román nás zavádí do období po 1. sv. válce, kdy veškerý proletariát žije velmi chudě. Představitelé a hlavní hrdinové jsou Anna a Toník.

 Bílá nemoc

„Čapkovo dílo je dobrodružnou výpravou za hledáním smyslu všedního života - je to výprava, která objevuje i v nejobyčejnějším lidském živote nekonečnou krásu a veliké možnosti. Najdeme v něm planoucí uchvácení i tiché zamyšlení, ustavičný nepokoj i líbeznou pokojnost, závratné nadšení i niterné odevzdání.

 Máj

Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie.

 Kytice

Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům.

Bylo nás pět

V nejtěžší době svého života, v atmosféře strachu i smutku před transportem, vytváří Karel Poláček své vrchoné dílo, knihu milovanou a radostnou, obraz plný jasu a vzpomínek na krásu šťastného mládí. Vydání se už nedožil.

Báječná léta pod psa

Kniha je napsána retrospektivně z pohledu Kvida, který předčítá příběh jeho rodiny sepsaný v „er“ formě knižnímu nakladateli, kterého přesvědčuje, aby mu knihu vydal. Místy je děj knihy přerušen rozhovorem mezi Kvidem a nakladatelem a místy je vyprávěn „někým dalším“.

Posla: karel_biker@atlas.cz

Smrt krásných srnců

Soubor sedmi povídek, které jsou soustředěny především okolo postavy Pavlova tatínka. Pavel je mistrný lidový vypravěč. Jeho povídky mají jednoduchou dějovou osnovu, ale díky jadrnému podání a původu ve skutečnosti jsou velice oblíbené. Dominantní úlohu ve všech povídkách sehrává řeka Berounka, její okolí a Křivoklátsko, tamní příroda, kterou ostatně celá Pavlova rodina tolik milovala.

 Asanace

Společně s hrami Largo desolato a Pokušení se poprvé objevila tragikomedie Asanace v samizdatovém vydání časopisu “O divadle” v revolučním roce 1989. Je úsměvnou alegorií na situaci v Československu v druhé polovině osmdesátých let.

 Edison

Sbírka Básně noci obsahuje Nezvalovy poetistické básně (Podivuhodný kouzelník, Akrobat). Tato sbírka obsahuje také vrchol Nezvalova poetistického období, báseň Edison (napsána 1927).

Svatý Xaverius je román z cyklu tzv. romanet. Romaneto je malý román, zabývající se nějakou nadpřirozenou nebo tajemnou věcí, která v závěru bývá vysvětlena nějakým přirozeným jevem.

Filozofská historie

V letech 1752 - 1849 bylo k šestitřídním gymnáziím přičleněno filozofické studium; posluchači těchto ústavů se na nich připravovali pro studium na universitě. Nejoblíbenější zábavou studentů filozofie v Litomyšli byly majales, studentské slavnosti

F. L. Věk   je největší, pětisvazkové dílo, a umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že ne jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury

Postřižiny

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě - její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají.

Poslal: Petra petracerna7@centrum.cz

Splav

Splav je sbírka básní složená ze dvou částí.

Ohlasy písní ruských

Za obrozenské nesvobody sílilo vlastenecké vědomí příbuznosti Slovanů. Upínali naděje k Rusku, které dokázalo porazit Napoleona i Turky na Balkáně. Z nadšení vytryskla v několika týdnech sbírka jako skrytý dík.

Ohlasy písní českých

Kniha ohlasových básní Čelakovského navazující na českou lidovou slovesnost. Odlišná od Ohlasů písní ruských hlavně náměty v ruských bývají často hrdinové a nadsazené bohatýrské písně, ale pro české jsou mnohem typičtější balady, v básních spíše vítězí chytrost a prohnanost malého českého človíčka než statečnost a hrubá síla. Také ve struktuře básní se Čelakovský motivoval lidovou tvorbou.

Balady a romance

Spolu s Erbenovou kyticí nejvýznamnější naše epická sbírka 19. století. Z 18 básní je jen málo klasických balad s tragickým závěrem. Je to dáno Nerudovým optimismem i mimořádným darem hluboce lidského humoru. I baladické látky jsou jím nadlehčeny.

Morový sloup

Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu.

autor: novypetr@seznam.cz

Těžká hodina

Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž "alespoň skutečnou hospodu u silnice pro ušlé poutníky a pro poutnice".

Paličova dcera

Valenta byl už od mládí zaujatý proti Pavlovi a proto se postaral o to, aby se jeho sestra za něho neprovdala. Pavel ze zoufalství utekl do Hamburku, chtěl odjet za moře. Valenta ho zde našel a shodil ho do moře, aby už nikdy nepotkal jeho sestru.

Strakonický dudák

Švanda má rád Dorotku, i ona miluje jeho, ale otec Trnka lásce nepřeje, dudák, který "nemá krajíc chleba jistého", mu není vhod. Světák Šavlička, voják na dovolené, prozradí, že ve světě teď se vydělávají muzikou zlořečené peníze! A tak náš muzikant odchází za štěstím.

Radúz a Mahulena

Magurský princ Radúz zabil bílého jelena v lovecké horečce, ale učinil to až za hranicemi svého státu, v říši nepřátelského krále Stojmíra.

R. U. R.

Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla.

Bílá nemoc

Čapkovo dílo je dobrodružnou výpravou za hledáním smyslu všedního života - je to výprava, která objevuje i v nejobyčejnějším lidském živote nekonečnou krásu a veliké možnosti. Najdeme v něm planoucí uchvácení i tiché zamyšlení, ustavičný nepokoj i líbeznou pokojnost, závratné nadšení i niterné odevzdání. Jistou zemi napadla nákaza podobná malomocenství, bílá nemoc.

Tyrolské elegie

Autobiografické vyprávění o internaci v Brixenu zpracované formou veršované, elegicky laděné satiry.

Křest Svatého Vladimíra

Křest Svatého Vladimíra je satirická skladba, zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury.

Zahradní slavnost

Hra Zahradní slavnost z roku 1963 zahájila etapu českého absurdního divadla. Autor poučen na dílech světového absurdního dramatu (Ionesco, Beckett) vyjádřil velmi otevřeně společenské klima v Československu na počátku šedesátých let.

Mladý muž a bílá velryba

V devětadvaceti horkých červnových dnech se odehraje drama čtyř osob, dvou půvabných chemiček z Prahy, rezignovaného Viktora Pance, který urputně hájí svůj vnitřní klid, poněvadž věří, že jeho život už skončil - a mladého vášnivého Břeti, jehož naopak týrá pocit, že málo žije, a který se proto vydává ze své každodennosti na "velký lov bílé velryby".

Markéta Lazarová

Kozlík měl 8 synů a 9 dcer. Všichni byli loupežníci. Patřila jim tvrz Roháček, ale protože byli stíháni králem, skrývali se po lesích.

Staré pověsti české

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou

Bohatí židé jsou odvedeni do koncentračního tábora. Zde je velitel Brenske jehož úkolem je z nich dostat všechny peníze, může k tomu použít jakékoliv prostředky.

Eva tropí hlouposti

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

Jak Anděla viděla anděla

Němá barikáda

Spalovač mrtvol

 Maminka

 Strakonický dudák

Romeo, Julie a tma

Místo: Praha
Kdy: období 2. sv. války - květen až červen 1942, heydrichiáda

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

11 povídek - spontánní obraz války, boje proti fašismu, boje na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy

příběhy o hrdinství prostých lidí, obrazy ze života

Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu.

V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek… připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých. Láska dodává člověku chuť do života, zachytil ji jak v náboženském pojetí, tak i v erotickém vztahu, jehož volání obětoval „polovinu života a možná ještě víc.“ (Kanálská zahrada).

Ženu oslavuje velice často, vidí v ní „samu pěknost života“ (Kolotoč s bílou labutí). Zážitky z nemocnice mu prosvětlují krásné oči sestřiček. Stejný vztah jako k ženě má Seifert i k rodné zemi. „Byla mi možná víc než všechny mé lásky najednou… Ať tedy její kolena rozdrtí mou hlavu.“ (Morový sloup)

V poslední básni A sbohem vzdává hold básnické činnosti. Použil k tomu slova, která jsou jeho skutečnou závětí: „Poezie jde s námi od počátků. Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.“

O autorovi: Ladislav Fuks se narodil 24. září 1923 v Praze. Vystudoval filosofii, psychologii a dějiny umění. Roku 1963 vychází jeho první dílo: román Pan Theodor Mundstock. Již toto první dílo bylo znamením Fuksových literárních kvalit. Vedle známého Spalovače mrtvol (který byl i úspěšně zfilmován Jurajem Herzem, nezapomenutelný výkon v něm podal herec Rudolf Hrušínský) připomeňme ještě např. román Variace pro temnou strunu či sbírku povídek Smrt morčete. Ladislav Fuks zemřel 19. srpna 1994.

V roce 1848 byla potlačena revoluce. Nastolen je Bachovský absolutismus, což znamená zejména utlumení kulturního i politického života a stagnaci v literatuře (J. V. Frič píše dílo Časy života pohřbených). Nejvýznamnější osobnosti jsou většinou ve vyhnanství nebo ve vězení (Havlíček, Sabina, Frič), Palacký má povoleno jen vědecké bádání.

Roku 1860 vydává František Josef I. Říjnový diplom, ve kterém slibuje uznání českých politických práv. Formují se dvě nové politické strany:

- Staročeši: v čele s Palackým a Riegerem; liberálové, usilující o dohodu s Vídní a

- Mladočeši: Sládek, Neruda, Hálek; spíše pokrokové tendence, snaha o nezávislost české politiky; vydávají Národní listy, které rediguje Grégr

Dále se také rozmáhá spolková činnost (Hlahol, Sokol, Umělecká beseda) a tzv. Tábory lidu (Říp...) a rozvíjí se i dělnické hnutí (roku 1878 je založena Sociálně demokratická strana).

Roku 1867 dochází k Rakousko-Uherskému vyrovnání (Rakousko-Uherský dualismus) - rozdělení území na Předlitavsko (české a rakouské země) a Zalitavsko (Uhry), .

Žurnalistika: za zmínku stojí již zmíněné Riegerem redigované Národní listy, dále Národ (staročeši Palacký a Rieger) a časopisy Květy, Lumír (lumírovci) a Světozor.

(1909),básnická sbírka – pův.Slezské číslo,od r.1909 Slezské písně

Místo a doba děje : oblast Těšínska, Ostravska, Opavy, Beskyd

2.pol.19.st.

Charakteristika :

lidu; výzva k vzpouře a naděje na úspěch;lyrika společenská,přírodní,intimní

Dílčí vedlejší témata : antika, lidová slovesnost (Ondráš), láska, marný boj proti

přesile(Léonidás), utrpení, zoufalství(Vrbice,Návrat), vzpoura, revolta (Ostrava)

-Autor jako poutník prochází krajem, sleduje osudy lidí – stylizuje je tak, aby vypadaly buď jako pokračování lidového mýtu nebo jako kolektivní akce

( 1986 ; reportážní román – publicistická beletrie; vznik – podle autentických materiálů)

Děj se odehrává v Praze v průběhu deseti let života hrdiny.

Hlavní postavou románu je narkoman Michal Otava.Od sedmnácti let užívá drogy.nejprve chtěl pouze vyzkoušet, později se však již od návyku nemůže odpoutat.Autor do příběhu zahrnul i Michalovy přátelé- jeho dívku Evu, kteří jsou stejně jako Michal odkázání na drogy. Nedokážou jim zabránit ani rodiče, ani nedostatek peněz.Narkomani neváhají drancovat lékárny nebo si vyrábět drogy sami.

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvod nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.

Eliška Černá (Eliskacernousek@seznam.cz)

Karel Hynek Mácha

(16.11.1810 v Praze na Malé Straně - 6.11.1836)

Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810 na Malé Straně.Jeho otec, Antonín Mácha (1769 - 1834), se vyučil mlynářskému řemeslu, sloužil na vojně, jako mlynářský tovaryš přišel do Prahy a tam se oženil. V době synova narození pracoval ve mlýně, později, roku 1826, si zřídil krupařský krám, protože vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nemohl vykonávat dřívější, fyzicky náročné, řemeslo. Tou dobou Máchova rodina bydlela na Dobytčím trhu, ve velice skromných podmínkách.

Jaroslav Seifert, český básník, v raném období významný představitel české proletářské poezie a posléze pak jeden z našich největších básníků poetismu, první a dosud také jediný český laureát Nobelovy ceny za literaturu - po J. Heyrovském, druhý český laureát Nobelovy ceny vůbec. Pochází z pražského Žižkova, chudé dělnické rodiny.

Baronka Ulrika von Levetzow

Před více jak sto lety 13. listopadu 1899 zemřela baronka Ulrika von Levetzow, žena, která dodnes zůstala symbolem romantismu devatenáctého století. Ostatně celý svůj život s devatenáctým stoletím spojila. Jak je známo, sedmnáctiletou šlechtičnu si oblíbil ve svých 72 letech německý básník a současně dvorní rada, tedy státní úředník, Johan Wolfgang Goethe. Věnoval jí jednu ze svých nejkrásnějších básní Elegii. Fakt, že Ulrika odmítla všechny své nápadníky a prožila neprovdána většinu svého života na zámku v Třebívlicích, kde ve svých 95 letech i zemřela, dal vzniknout legendě o nenaplněné lásce s německým básníkem.

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK - První prezident ČSR
7. 3. 1850 - 14. 9. 1937 (1918-1935)

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně jako prvorozený syn panského kočího Josefa Masárika a Terezie Kropáčkové, k níž měl později nejužší vztah.

Masaryk nejprve studoval na gymnasiu v Brně. Nakonec se dostává do německého gymnázia v Brně. Od listopadu 1869 studuje Akademické gymnázium. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na filosofickou fakultu ve Vídni na obor filologie (věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost některých národů na základě literárních a jiných kulturněhistorických děl a památek).

Příběh začíná tím, když Krysař přijde do hanzovního města Hameln. Potká mladou ženu, Agnes, do které se postupem času zamiluje. Agnes má milence dlouhého Kristiána. „Měl plavé vlasy a modré oči. Měl všechno, co může míti občan v Hameln: počestné rodiče a zachovalé jméno a úctu k radnici a kostelu. Byl zaměstná v obchodě svého strýce v podloubí náměstí v Hameln. Byl to soukenný obchod, známý široko daleko.“[1]

Když Krysař přišel do města Hameln, zašel na radnici a nabídl se, že krysy z města vyžene. Krysy tehdy narušily dokonce i svatbu, a tak se konšelé usnesly, že za zmizení krys vyplatí sto rýnských. Kromě jeho práce pobýval Krysař v Hameln také kvůli Agnes, k níž večer chodil, ovšem tak aby se nikdy nepotkal s dlouhým Kristiánem.

Ve městě bydlel také rybář Sepp Jörgen, prosťáček, kterému všechno došlo až druhý den, takže byl terčem posměšků, přestože to byl hezký muž. Jednou Sepp usnul na břehu a kolem šly dívky Lora a Kätchen, které ho sledovaly. „Oči děvčat hořely zvláštním ohněm. Tento muž, tak blízký a tak lhostejný, dráždil v spánku zájem, kterého nikdy neprobudil bdící. Zdálo se, že vše malicherné, směšné, titěrné, co se pojilo k jeho jménu, bezvědomím spáčovým se tratí; zbyl tu muž odpočívající v kupě sena.“[2] Jenže když se Sepp probudil, děvčata utekly, a tak se ve svém srdci zatvrdil.

Jednoho dne se Řehoř Samsa probudil a zjistil, že se proměnil v brouka. Zanedlouho na něj doléhali rodiče i prokurista, který přišel zjistit, proč Řehoř nepřišel ráno do práce, aby odemkl dveře a pustil je dovnitř. Prokurista si stěžuje na Řehořovo chování a ten se bojí o svou práci, proto se pokouší prokuristovi omluvit a vše mu vysvětlit: „Pane prokuristo! Ušetřte mé rodiče! Vždyť k všemu tomu, co mi vyčítáte, není důvod.“[1] Jenže nikdo z nich mu nerozumí. Když se Řehořovi konečně podaří slézt z postele a otočit klíčem v zámku, všichni se vyděsí a prokurista prchá pryč z domu.

Řehoř si ale uvědomí, že přijde o práci a proto chce prokuristu zastavit a všechno mu vysvětlit. „Nic nepomáhaly Řehořovy prosby, nikdo těm prosbám také nerozuměl, aťsi kroutil hlavou sebepokorněji, otec jen tím více dupal“[2] Nakonec je Řehoř zahnán do svého vlastního pokoje, kde je vězněn.

Řehořova sestra ho chodí krmit a uklízí mu v pokoji, ačkoli se ho sama štítí. Dělá to však tajně, ráno, když všichni ještě spali a po obědě, kdy odpočívali a ona mohla pro něco poslat služku, která hned druhý den po proměně dala výpověď.

Nikdo nemůže Řehořovi rozumět, ale také nikdo neví, že on rozumí každému jejich slovu a poslouchá je za dveřmi. Řehoř přemítá o svém životě, o své rodině a o práci, kterou vykonával jen pro to, aby rodině přilepšil, neboť matka i otec nepracovali. Navíc chtěl své sestře, která hrála na housle, zaplatit konzervatoř, což chtěl oznámit o Vánocích.

Jednoho dne se K. probudí ve svém bytě a zjistí, že kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den nosila kolem osmé hodiny snídani, tentokrát nepřišla. Když zazvonil, do pokoje vstoupil muž, jehož K. viděl poprvé. Zanedlouho K. zjistí, že je zadržen a nesmí odejít z místnosti, kde ho hlídají dva hlídači. Ti se k němu chovají hrubě, sní mu snídani a odmítají sdělit, z jakého důvodu je zatčen.

Po nějaké chvíli si ho zavolá dozorce do pokoje paní Bürstnerové, ale ani ten mu neoznámí, z čeho je obviněn, jen mu řekne, že je započat proces; přesto K. může dál zůstat na svobodě a vykonávat své každodenní činnosti.

K. cítí večer potřebu omluvit se slečně Bürstnerové za to, že jeho vinou bylo dopoledne narušeno její soukromí, tedy že v jejím pokoji proběhla porada týkající se jeho procesu. Ta z toho moc nadšená není a trvá na tom, aby K. z jejího pokoje odešel, protože je unavená a chce jít spát; když K. konečně odchází, políbí ji.

Vyšetřování začíná. V neděli se K. má dostavit na určitou adresu k soudu. Nikdo mu však neudá hodinu a tak se rozhodne přijít na devátou ranní, kdy začíná služba všem úřadům. Jenže nemůže soud najít. Když se tam konečně dostaví s hodinovým zpožděním, šokuje ho, v jakých prostorách je soud umístěn a jak jsou úředníci zanedbaní: „V sále bylo teď mnohem tišeji, než když tam K. vstoupil. Jen lidé na ochcozu nepřestávali dělat poznámky. Pokud se nahoře v tom přítmí, dýmu a prachu dalo něco rozeznat, zdáli se ti nahoře hůře oblečeni než ti dole. Mnozí si donesli polštáře a vsunuli si je mezi hlavu a strop, aby se neotlačili.“[1] K. se při své obhajobě tak rozohní, že obviní soud ze zanedbalosti, úředníky z úplatkářství a korupce a hlídače, kteří ho onoho rána hlídali, z krádeže snídaně. Teprve pak zjistí, že všichni, kteří jsou v místnosti, jsou buď úředníci nebo patří k soudu.

Jedná se o román s autobiografickými rysy. Byl napsán krátce po válce, ale vyšel až roku 1958. Vyvolal velké diskuze, protože v něm autor pohlíží na válku zcela jinak - odkrývá rozpory mezi vlastenectvím a zbabělým jednáním některých prospěchářských měšťanů. Byl označen jako „plivnutí do tváře hrdinů odboje“ a kniha byla stažena z prodeje. Autor i nakladatelství se stali terčem ideologických útoků.

Lenka

Místo narození Jana Amose Komenského není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod[1] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus, Nivnicensis[2]). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela rodina.[3] Žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.