StředníŠkoly.com

1)      Husovi předchůdci (konec 14. stol – 1410) Tomáš ze Štítného, Jan Milíč z Kroměříže

2)      Vlastní husitství (1410 – 1434) Jan Hus, Vavřinec z Březové

3)      doznívání husitství (1434 – 1470) Petr Chelčický

- návrat k víře a Bohu,začíná po bitvě na Bílé hoře,nejistota, války,bolest, bezmoc – nedůvěra v lidský rozum, únik ze světa, zaměření na svoje nitro, city, víru,odvrat od přírody, mysticismus, duchovnost,monumentalita, snaha ohromit člověka,kontrast, dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh)

Klasicismus

 -vyšší (šlechta) – óda, epos, tragédie

- nižší (měšťanstvo) – komedie, fraška, bajka, satira,

-vše podřízeno řádu, přímé formy, náměty navazují na antiku,kázeň, střídmost, skromnost, hledání pravdy a vyrovnanosti,city a problémy člověka jsou nedůležité, podřízeny rodové cti, králi, veřejnosti,rozvaha a rozum, morálka, autoři neprojevují své vlastní názory

- od pol. 9. stol. až počátku 15. stol., naše literatura má staroslověnské kořeny, patří k nejstarším v Evropě (1000 let)

- kulturní jazyky:staroslověnština, latina, čeština

LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ A HUSITSKÁ

- konec 14. – pol. 15. stol., díla kriticky zaměřená, sociální poměry, později cílená, rozpory ve společnosti – 2 dvory: arcibiskup x král (arcibiskup vede rozmařilejší život než král), kritika církve, zájem o bibli – co obsahuje

Evropská renesance-14. stol. (v Itálii) – 17. stol., z franc. la renaissance = znovuzrození, humanismus z lat. humans = lidský, vliv toho, co se děje ve světě: zámořské objevy, rozvoj společenských a přírodních věd, vynález knihtisku

Itálie, Španělsko, Nizozemí, Anglie, Francie, Čechy

Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Gustav Pfleger, Jakub Arbes
Lenka (lennulik@seznam.cz)

 Renesanční literatury evropské, díla českého humanismu

-manýrismus, evropské osobnosti, úvod, Komenský, české osobnosti.

-Němcová, Borovský, další, kritický realismus, venkovská a historická próza

-Karel Čapek, Josef Čapek, Karel Poláček, Eduard bass, František Langer...

-katolická, velikáni: Hora, Halas, Holan, Nezval

křesťanství jako ideový základ středověké kultury – bible

nejstarší památky evropské literatury staroslověnské písemnictví a latinská literatura doby románské, nejstarší památky národní literatury

 české literární památky 14. století

a)     předchůdci Husovi

b)     Jan Hus

c)     husitská literatura – žánry, lit. památky, obraz husitství v české literatuře

d)     Petr Chelčický a jednota bratrská, polipanská literatura

e)     vývoj českého pravopisu

a)     představitelé italské a francouzské renesanční literatury

b)     představitelé anglické a španělské renesance

c)     skladba souvětí souřadného

a)     humanismus v českých zemích a jeho představitelé

b)     Jan Amos Komenský

c)     baroko – oficiální a lidová tvorba

d)     lidová tvorba v období protireformace

 e)     skladba věty jednoduché

a)     podstata klasicismu

b)     klasicistní tragédie a komedie

c)     osvícenství

d)     německý preromantismus

e)     slohové rozvrstvení slovní zásoby a mluvnických prostředků

představitelé literatury s tématikou českého venkova

česká historická beletrie 19. století a její zvláštnosti

Jiří Wolker

Jaroslav Seifert

Konstantin Biebl

Vítězslav Nezval

František Halas

Jiří Orten

Nejvýznamnější představitelé české prózy vznikající u nás ve druhé polovině 20. století. Česká literatura 20. století.

Umělecké směry a myšlenkové proudy 17. a 18. století.
Jana Šafránková (safrankovajana@volny.cz)

 Josef Svatopluk MACHAR

* 29. 2. 1864 Kolín

+ 17. 3. 1942 Praha

- Postavení ženy v 19. století- hlavním jejím úkolem bylo starat se o manžela, jeho domácnost, jeho děti. Žena nemohla mít vyšší vzdělání.

- Ženy jako literární autorky se u nás objevují až v době národního obrození. Souvisí to s

osvícenskými reformami, které zajistily vzdělání pro každého, tedy i pro ženy, které k němu dosud přístup neměly. Spisovatelky si většinou vybírají za hlavní postavy svých děl také ženské hrdinky. Právě proto dokáží jejich prostřednictvím citlivě sledovat vztahy mezi mužem a ženou a vývoj postavení žen ve společnosti.

první ženou byla již v 5. a 6. ACN řecká básnířka Sapfó. Psala příležitostnou písňovou lyriku.

O ČECHOVI

V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech osmdesát šest let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho úpálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do jeho hrobu.

O KROKOVI A JEHO DCERÁCH

Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery – Kazi, Tetu a Libuši. Kazi znala různé koření a jeho moc. Teta se bála bohů a proto jim dávala oběti a modlila se k nim. Libuše byla chytrá a po Krokově smrti se stala kněžnou, sídlila na Vyšehradě a lidu vladála moudře a spravedlivě.

O BIVOJOVI

Jednou přijela Kazi na Vyšehrad, aby navštívila svou sestru Libuši. Když si prohlížely zahradu, uslyšely ryk a křik mužů. V průvodu kráčel Bivoj a držel divokého, živého kance. Kanec dělal velké škody a Bivoj ho zabil. Vladař Bivoje pozval do podhradí na hostinu. Kněžna Libuše mu dala odměnou krásný mužský pás z pokladu jejího otce, který vybrala sama Kazi. Když Kazi jela na hrad, Bivoj ji doprovodil. Kazi si ho oblíbila a pojala za svého manžela.

O LIBUŠI

Jednou Libuše soudila dva sousedy. Oba byli starostové rodu. Přeli se o pole a meze. Libuše je vyslechla a uvážila to. Potom řekla, že mladšímu se děje křivda, že jeho jsou pole a meze. Starším zalomcoval hněv a chtěl, aby jim vládl muž. Libuše jim řekla, že si mají vybrat vejvodu, že si ho vezme za manžela. Poradila jim, aby si zvolili Přemysla.

O PŘEMYSLOVI

Když poslové přijeli do Stadice, spatřili muže opodál kráčet za pluhem. Vzali knížecí roucho, přistoupili k Přemyslovi a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho lidé zvolili za knížete a za soudce. Přemysl řekl: „Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všecky časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mně mé dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad.“ Potom Přemysl pojedl na železném stole a odjel s posly na Vyšehrad, kde oslavil sňatek s Libuší.

Citát: "Železo však u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud Čechové budou míti takový stůl, nepřátelé své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou Čechové pozbudou své svobody."

DÍVČÍ VÁLKA

Po Libušině smrti dívky poznaly, že už nejsou u takové vážnosti jako za živobytí své paní. Muži se jim posmívali a dívky z touhy po vládě se chopili meče a luku a vedly boj proti všem mužům. Postavily si hrad Děvín. Všechno vedla Vlasta. Dívky bily každého, ať to byl otec nebo bratr. Tři sta mužů padlo v první bitvě. Lest dívek zahubila i vladyku Ctirada s jeho čeledí. Vlasta jednou zapadla mezi muže a pozdě zjistila, že její družky nestačily. Muži Vlastu zabili a ostatní dívky neušly zkáze.

Kritický realismus

Realismus ve své nejplnější podobě, to jest se všemi atributy jako v západních literaturách, přináší až prozaická tvorba kritických realistů. Období předcházejících básnických generací májovců, ruchovců a lumírovců lze charakterizovat spíše jako nástup realismu v české literatuře. Ne všechna díla následujících autorů však splňují kritéria kritického realismu.

„literární moderna“

- konec 19.st

- Dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost, který se mění koncem 19.století – rychlé životní tempo, ostrý konkurenční boj, katastrofické představy, chaos, dezorientace => neshody, kritika soudobé kultury a morálky, odmítnutí hodnot a ideálů měšťácké společnosti, pesimismus, pocity beznaděje, nálady katastrofismu, únavy ze života, oslava zla a satanismu, obavy z budoucnosti

· od 2. poloviny 19.stol – rozmach přírodních a technických věd, prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách) => vznik kritického poznání ve vědě i v umění, spisovatelé začínají chápat literaturu jako vědeckou analýzu společnosti, studovali člověka i jeho nitro, věří, že duševní život je výsledkem dědičnosti, výchovy, prostředí a rasy, pozornost na typického jednotlivce – malířství: Gustav Courbert, Jean – Francois Millet, Ilja Repin, Karel Purkyně , Antonín Chittusi, H. Daumier, hudba: Biacom Puccini, Buiseppe Verdi

· August Comte (1798-1857) – francouzský filozof – pozitivní filozofie (skutečnost je jen to, co lze dokázat smysly a zkušeností) – příčinu soudobé krize hledal v myšlenkové anarchii, proto se snažil vytvořit systém idejí, který by odpovídal soudobému stavu rozvoje lidského rozumu a vědy, k tomu měla sloužit hlavně sociologie, k níž položil základy

Starověká literatura, Mezopotámie, Egypt, Indie, Bible
Lucka (miistiy@seznam.cz)

Orientální literatura je souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec.

Kultura je souhrn duchovních a materiálních hodnot vytvořených a vytvářených lidstvem v celé jeho historii.

Literární věda-je to literární teorie: próza, poezie, deama

literární styly: impresionismus, naturalismus, realismus..

- opakují se často náměty z bible nebo z antiky

- cílem bylo poučovat, dojímat, vychovávat

- důležitý obsah, ne forma

- literatura- duchovní- lyrika (motlitby, duch. Písně..)

- epika (legendy..)

- drama (biblické hry)

- světská- lyrika (dvorská, milostná)

 - epika ( hrdinské eposy)

 - drama (frašky)

- počátek křesťanství (po rozpadu Říše římské)

- křesťanství- usiluje o dobrý život po smrti → poctivé dodržování desatera

 - odříkání je cílem člověk

 - mučedníci, poustevníci

- církev je nositelem vzdělanosti

- centrem byly kláštery-rukopisné knihy, knihovny, studovny

- literatura vzniká na základě sepjetí se životem

- česká tvorba vítězí nad latinskou i německou

-renesance-14.- 16.st, přesný opak středověké literatury, prosazuje individualismus= důraz na osobnost člověka, neznamená to ale ztráty víry k Bohu

- základní ideologií zůstává křesťanství, které ovlivňuje víru, morálku, myšlení, názory na umění

- rozvoj přírodních věd a věd o člověku

- humanismus-humanus=lidský, důraz na lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti

- „česká renesance“

- 2.pol 15.st -20léta 16.st (vláda Jagellovců)

- rozvoj řemesel, vznik manufaktur, námořní objevy, rozvoj mezinárodního obchodu

- literatura latinská a česká

- doba 30.leté války

- baroko- od pol 16. st v Itálii, Španělsku, během 17. st v celé Evropě

- malířství: mytologické a alegorické výjevy

- P.P. Rubens(Belgie), Rembrant(Nizozemsko)

- stavitelství: nepravidelné linie, bohatá výzdoba

- hudba: opera a balet

- klasicismus- vznikl ve Francii, 17 st., odvozování z antiky, pravda, harmonie láska, nadčasově pojat charakter člověka (padouch, hrdina, lakomec)

- hudba- W.A. Mozart, Haydn, Beethoven

- hlásá střídmost, rozumovost, kázeň

- vznik literárních salonů- diskutovalo se o umění, hodnotila se literární díla. Určovaly literární vkus a utvářely veřejné mínění

- pol 18.st-19.st

- národní obrození=utváření novodobého národa, nové myšlenky. Důraz na český jazyk a historii.

- konec 18.st.–poč. 19.st

- návrat ke gotice (středověk)

- subjektivismus®JÁ®jak jedinec vidí svět

- individualita®síla jedince (ego, postoj věci)

- zvláštnost

- platonická láska

- hlavně se píše poezie, divadelní hra- ve verších

- hudba: Beethoven- Óda na radost, Schuman, Chopin

- malíři: Eugéne Delacroix, Francisco Goya, u nás bratři Mánesové

- romantismus-uplatňoval tvůrčí svobodu umělce, proti racionalismu stavěl cit, vášeň, fantazii a vůli

- hl. postavou romantický hrdnina- loupežník, vrah, kat, žebrák..

- rozkvět poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla

2.pol 19 století. Doba objevů, výhra techniky a přírodních věd. Staví se železnice, továrny. Realismus vychází z pravdivého zobrazení lidské osobnosti. Neobrací se do minulosti, ale zajímá jej především současnost. Kvete ateismus, rasismus. Podrobné studium společnosti,, nejde pouze o jedince. Hlavní postava se musí vyvíjet. Objektivita, nevystupuje v díle sám autor. Skoro mizí poezie, historická témata. Próza, román, povídky, divadelní hry-činohra. Používá se hovorový jazyk- dialekt. Malíři-Coubert, Daumier. Hudba- Verdi, Puccini. Kritický realismus-zesílena kritičnost. Reaguje na buržoazii v Evropě. Naturalismus- člověk je omezen a ovlivněn svou biologickou podstatou a prostředím, v němž se vyvíjí nebo žije.

2pol.19.st. v Rakousku Uhersku rozmach kapitalismu. 1848 Bachovský absolutismus- cenzura, germanizace, kontrola policie. Situace na české politické scéně:

Staročeši- Fr. Palacký, Fr. Ladislav Rieger – česko by mělo zůstat součástí Rak- Uh.

Mladočeši- Karel Sladkovský, Julius + Eduard Grégrové – ČR se více osamostatnit

Konec 19,poč 20 st.

Městská próza

- zmínka Neruda, Arbes

Ignát Hermann (1854-1935)

· Pražské figurky-sbírka povídek

· Drobní lidé- Otec Kondelík+ženich Vejvara, tchán Kondelík+ zeť Vejvara

· U snědeného krámu- román, člověk spáchá sebevraždu kvůli penězům

70.-80. léta 19.st.Česká spol. se dělí:

Staročechy- český národ nemůže obstát v rámci Evropy, Rak-Uh.

Mladočechy- česká země potřebuje svoje zřízení

Spousta změn. Dělnická třída. Dělnická strana 1878 Českoslov. soc. demokracie. Od r. 1871 začíná vycházet Ottův slovník naučný. Ze Z a V. vlna realismu. Literatura kolem almanachu Ruch (staročeši) a čsp Lumír (mladočeši).

Almanach Ruch- od r. 1868 založil J.V. Sládek. Přispívali E. Krásnohorská, S. Čech.

Čsp. Lumír- od r. 1851 F.B. Mikovec, Vrchlický, J. Zeyer, J. V. Sládek-později, přestává psát do Ruchu.

Ruchovci- škola národní, podporuje vlastenectví. Neuznávají cizí kultury.

Lumírovci- škola kosmopolitní,  přináší západní románskou kulturu

- 1. divadlo se v Českých zemích začalo hrát v kostele

- hráli chlapci, různé svátky – Vánoce, Velikonoce

· Vánoční hry – Tři králové

· Velikonoční hry- Pašije

· Mastičkář-nejstarší české světské drama, fraška ze středověkého tržiště, 3 ženy(Marie) kupují masti, aby mohly pomazat mrtvé Kristovo tělo

- obsahuje hodně problémů se zvířaty atd., proto se hra přesune před kostel, později na náměstí, v kůlně

- próza se nepíše, nemá rytmus a špatně se přednáší

Impresionismus- název je odvozen od obrazu Claudia Moneta- Imprese vycházejícího slunce. Zachycuje okamžitý dojem. V malířství-popisuje smyslové vjemy a prožitky. Zákl. prvkem je barva. E. Pegas, E. Manet, C. Monet, A. Renoir, A. Sisley. V hudbě-zakl. fr. C. Debussy, u nás V. Novák. V literatuře-bezprostřednost, spontánnost.

Expresionismus-obrat od vnějších dojmů k vnitřním prožitkům. V malířství- obrysové linie, realistický tvar deformován. Směr zformovala skupina umělců Die Brücke v Drážďanech. Důraz na psychické momenty, citový obsah. Oskar Kokoschka. V hudbě-tragika, zkáza. I. F. Stravinskij, B. Bartók. V literatuře-rozpolcenost člověka, hledání lidskosti. Literární skup v Brně (čsp Host), teoretik F. Götz, Lev Blatný. V divadle-vyhrocení dramatických konfliktů, koncentrace na výraz.

Symbolismus- vzniká v opozici vůči impresionismu a naturalismu. Nepřímé jmenování-symbol, náznak, obraznost. V malířství-symboly vyjadřující emoce, prožitky. G. Moreau, u nás sochař Fr. Bílek. V literatuře- využívání symbolů obrazností a hudebnost veršů. Ch.Baudelaire, P. Verlain, ..

Civilismus- obdiv k technice moderního světa. W. Whitman. V literatuře- vliv války. G. Appolinaire.

Dadaismus- dada=hračka, nesmysl. Lidský život není tak vážný.

Futurismus- něm. Jugendstill obraz světa v časově následných fázích, pohybu. F. T. Matinetti. Manifest futurismu-krása rychlosti, civilizace, likvidace harmonie, konvence. Vzn v Itálii, původně plakát.

Secese- výt. sloh. V architektuře- rostlinné motivy, ladné křivky, užití kružnice. A. Gaudí. V Čechách vliv vídeňské školy (Otto Wagner)-HL. nádraží v Praze, Obecní dům v Praze, plakáty A. Muchy, hotel Evropa… V sochařství-pomníky i volné plastiky, reliéfy na fasádách, zlaté pozadí. L. Šaloun- pomník J. Husa na Starom. Náměstí. V malířství-ornamentika, lineárnost, vlnící se křivky, geometrická stylizace. Přírodních motivů. G. Kliment, A. Mucha, L. Marhold, M. Švábinský. V hudbě- obliba kabaretů, šansonů. V literatuře- ornamentalismus,rozvinutý, barvitý básnický jazyk, kult symbolů. O. Březina.

Surrealismus- nic není náhoda, všechno má smysl. Dahlí- Sloni na dlouhých nohách.

Fauvismus- pojmenování podle sošky- Donattelo mezi šelmami. Jasné, dráždivé barvy. Divoké výtvory- krajiny, zátiší, denní život. H. Matisse.

Kubismus- jednoduché geometrické tvary, do nichž je rozložen obraz®mnohopohledovost. G. Braque. P. Picasso-obraz Avignonské ženy, Guernica.

Naturalismus- směr k realismu. Vychází z nejnovějších sociologických studií, člověk je omezen svou biologickou podstatou a prostředím. E. Zola, K.M. Čapek-Chod.

 Česká dekadence- přelom 19./20 st. v Čechách. Výstřednost. 1895-1925 vydávají Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka literární a umělecká čsp. Moderní revue- shromažďuje umělce, kt. se hlásí k dekadenci (Viktor Dyk). Absolutní odmítnutí realismu.

Protispolečenští, vyjadřovali myšlenky satanismu, dekadence, anarchismu, bohémský a tulácký přístup k životu. Jejich poezie má charakter prožitku, pohledu na skutečnost bez iluzí. Do veršů vstupuje hovorový jazyk a motiv moderní civilizace, spojený s antimilitarismem a zájmem o sociální otázky.

Poetismus-jediný avantgardní uznávaný směr. 1924 ho vytvořili K. Teige a V- Nezval. Inspirován dadaismem. Zákl. je hra, rozumem nekontrolovaná řada asociací, sklon k parodii, zlehčování, exotika.. Poč. 30. let přechod k surrealismu.

Surrealismus-postaveno na erotice, podvědomí je dané, vliv Freuda.

Koncem 1.SV.V se rozpadá Rak. Uh. A 28.10. 1918 vzn. Československo, v čele s Masarykem. Ve 20. letech hospodářský rozvoj, polit. pluralita, elektrifikace, rozvoj řemesla a průmyslu. Ve 30. letech světová hospodářská krize a s ní související sociální a politické problémy. Mnichovská dohoda (září 1938) a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15.3.1939) byly výsledkem německé expanze, ale také celosvětové podcenění hrozby fašismu a rasismu.

Proletářská poezie-výrazem revoluční vlny a revolučních nadějí. Pohlíží na svět a společnost očima dělníka. Touha po kolektivitě, komunistické smýšlení a revoluční ideje.

Karel Čapek (1890 – 1938)

- narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, převážnou část svého dětství prožil se svými sourozenci Josefem a Helenou (kniha Moji milí bratři) v Úpici v Podkrkonoší. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové (musel odejít pro účast na tajném studentském spolku), pokračoval v Brně a v Praze. Dále studuje na filozofické fakultě v Praze, Berlíně a Paříži. Krátce pracuje jako vychovatel ve šlechtické rodině Lažanských. V r. 1917 přichází do redakce Národních listů, r. 1921 přechází do Lidových novin, působí jako dramaturg Divadla na Vinohradech, překládá z francouzštiny. Po r. 1935 těžce nese politickou situaci u nás a útoky, které jsou v této souvislosti namířeny proti jeho osobě, umírá v Praze na zápal plic

- demokratická větev

- expresionismus- z Německa, vzniká před 1.SV.V. (1900®). Vyjádření svého

názoru®humanita. Diktatura lidskosti- někdo jiný vnímá něco jinak než já. Víra je hodně

potlačena. Člověk= mikrokosmos (to co se odehrává v nás)

- literatura- divadlo, film, povídka- zaměřuje se na 1 postavu, detektivka(Poe)

- literární skupina- Sdružení expresionistů

- Literární skupina (v Brně)

Vydávají čsp Host®článek Naše naděje, víra, práce. Lev Blatný (Vítr v ohradě), teoretik František Götz, prozaik Čestmír Jeřábek (Zelená ratolest- prostředí SŠ, Cirkus Maximus- próza, směr poetismus). 1918 odděleno Československo od Rak-Uh. Uvědomují si, že patří i k Praze. Pragmatická skupina- Čapkové, Bass, Poláček

Pragmatismus- vidí věci velmi reálně, logicky. Poznání pravdy- dobré pro člověka. Filozofie dolaru- peníze jsou potřebné. Většinou samí bývalí novináři.

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

- narodil se v Háji u Opavy, mládí prožil v Davli u Prahy, vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní-lékařkou (Ludmila Vančurová – vzpomínková kniha Dvacet šest krásných let) a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, hyperbolami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou a promyšlenou kompozici. Je známý jako jazykový a stylový experimentátor – užívá archaismy, výrazy knižní, slangové, běžného jazyka, hovorovou řeč s lidovými prvky, ve větné skladbě užívá dlouhé a složité větné konstrukce (blízké jazyku humanismu)

- Pekař Jan Marhoul – román, líčí tragický osud zchudlého pekaře, který doplatil na svou dobrotu a lidskost ve světě plném sobectví a nenávisti

- Pole orná a válečná – protiválečný román, navazoval na český básnický poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty, zázemí), odsuzuje násilí a vraždění

- Rozmarné léto – humorná novela, vzn. pod vlivem poetismu, obřadný archaický jazyk, parodie na přízemnost maloměšťáků

Zobrazen klidný život tří přátel, Antonína Důry, abbé Rocha a důstojníka Huga, v Krokových Varech, jejichž idylické, ale poněkud stereotypní životy naruší příjezd kouzelníka a lanochodce Arnoštka a jeho chráněnky, krásné Anny. Lyrický příběh jemně útočí na maloměšťáckou přízemnost.

- Markéta Lazarová – baladicky laděný příběh ze středověku

- Útěk do Budína – román z česko-slovenského prostředí

- Luk královny Dorotky – soubor drobných renesančních povídek

- Konec starých časů – román s hlavní postavou ruského běžence knížete Megalrogova – typ novodobého barona Prášila

- Tři řeky – zobrazeny životní osudy selského synka od narození až do první republiky

- Obrazy z dějin národa českého – vzn. na konci 30. let, mělo posílit pocit národní hrdosti, zůstalo nedokončeno

- Jezero Ukereve – drama

- Kubula a Kuba Kubikula – pohádková knížka pro děti

Vladislav Vančura (1891 Háje u Opavy-1942)

Narodil se v Háji u Opavy, mládí prožil v Davli u Prahy, vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní-lékařkou (Ludmila Vančurová – vzpomínková kniha Dvacet šest krásných let) a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, hyperbolami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou a promyšlenou kompozici. Je známý jako jazykový a stylový experimentátor – užívá archaismy, výrazy knižní, slangové, běžného jazyka, hovorovou řeč s lidovými prvky, ve větné skladbě užívá dlouhé a složité větné konstrukce (blízké jazyku humanismu)

Vystudoval medicínu. Oženil se s kolegyní- lékařkou, později se věnoval jen lit. Věnoval se středověkému jazyku. Bavilo ho psát renesančním způsobem. Přemýšlí o jazyce jako o umění- přehnaná spisovnost. Za své protifašistické postoje zatčen a popraven